Zabijácký cukr

Víte, co je jednou z největších metel moderního lidstva? Jestli tipnete nemoci, války nebo dopravní nehody, budete blízko. Tyto pohromy přichází bleskově a mají na kontě tisíce mrtvých. Ale ten skutečný zabiják je pomalý, ale mnohem účinnější - cukr. Tvoří se na něj závislost, spořádáme ho ohromné množství a výsledkem je obezita, která nás ve velkém zabíjí.

cukr-kostky

Milujete sladké a nemůžete bez něho žit? Nemusíte se z ničeho obviňovat, vy za to nemůžete. To příroda. Naši náklonnost ke sladké chuti nám doslova implantovala do hlavy v průběhu statisíců let vývoje lidského druhu. Logika je v tomto případě velmi přímočará - co je sladké, nebývá obvykle jedovaté. Tato specifická chuť se navíc pojí s vysokým obsahem sacharidů, které naše buňky spalují a zajišťují tak funkce organismu. Všechny vaše instinkty mají jasno: co je sladké, je dobré a měli byste toho do sebe nacpat co nejvíce, protože na další potravu nemusíte dlouho narazit. A až vás bude nahánět šavlozubý tygr, všechna ta shromážděná energie se bude rozhodně hodit. A že do práce jezdíte autem, sedíte u počítače nebo si doma u televize dáte zmrzlinu? S tím příroda opravdu nepočítala.

Sladká historie výroby cukru

cukrova-trtinaVýroba cukru byla v minulosti velmi pracnou záležitostí. Lidé objevili cukrovou třtinu už kolem roku 8000 př. n. l. na Nové Guineji, odkud se rozšířila do jihovýchodní Asie, Persie a skrze arabskou expanzi také do Evropy, především do slunného Středomoří. Na jednoduchý proces krystalizace přišli Indové, kteří se třtinu naučili lisovat, šťávu vysušit a později vyvařit. Tato technologie se po staletí nezměnila a činila z cukru luxusní surovinu. Výnosy byly malé a práce doslova otrocká. Cukr dovážený do Evropy byl vyhrazen šlechtickým kruhům, běžní lidé sladili jen výjimečně, a to medem.

Technologie se zdokonalila po objevu Nového světa a třtinové plantáže obhospodařované otroky zajistily britským koloniím (a později USA) prosperitu. Ve velkém se pěstovala také v Karibiku a Brazílii. Cukr však stále nebyl nijak levnou záležitostí. Zlom přinesl až objev cukrové řepy a především techniky extrakce cukru. To se mimořádně hodilo Napoleonovi, který se potýkal s blokádou britského námořnictva, jež odřízlo veškerý obchod s Karibikem. Na rozdíl od třtiny se řepě v evropských podmínkách dobře dařilo a cukrovarnictví se stalo jedním z hlavních odvětví potravinářského průmyslu.

Cukrová třtina je hlavním zdrojem cukru. Pochází z ní zhruba 80% veškeré světové produkce.

Roční spotřeba cukru od minulých časů stoupá závratným tempem. v roce 1700 činila v západním světe okolo dvou kilogramů na hlavu. V roce 1800 to však již bylo devět kilogramů a v roce 1900 okolo třiceti kilogramů. Dnes se průměr ve vyspělém světě pohybuje okolo čtyřiceti kilogramů, Češi jsou se svými 37 kily zcela běžným evropským průměrem. Ale například Američané spotřebují téměř 70 kilogramů na hlavu! Celosvětově pak lidstvo sní okolo 170 milionů tun cukru za rok.

Cukr formovaný do praktických kostiček je český vynález. Přišel s ním Jakub Kryštof Rad, cukrovarník z Dačic, v roce 1843.

Cukr jako závislost

zmrzlinaProč ho vlastně jíme v tak omračujícím množství? Mohou za to potravinářské koncerny. Nechci zde vytvářet nějaké konspirativní teorie, ale je zřejmé, že nám do potravního řetězce neustále pašují věci, které by tam být neměly. Zvyšují nám podíl cukru, tuku a solí v jídle a my po takové stravě bažíme, nikdy jí nemáme dost. Cukr skutečně startuje jakousi závislost vysvětluje odborník na výživu David Kukla. Konzumace cukru je obrovská, a přitom to není nijak výživná potravina, jen něco, co se objevilo s průmyslovou revolucí a my toho konzumujeme víc a víc. Samozřejmě, v zajmu výrobců průmyslového jídla je, abychom v tomto trendu setrvali. Podíl cukru nechtějí snižovat, protože by to šlo proti jejich obchodním zájmům. K tomu přikyvuje i průvodkyně zdravím a výživou Margit Slimáková. Problém je, že je cukr levný, a tím pádem velmi výhodný pro potravinářský průmysl, tvrdí odbornice.

Cukr = energie, ale...

Cukr skutečně není nijak výživný. Jeho nejčastěji konzumovaná forma, sacharóza, je sice výborným zdrojem energie (jeden gram vyprodukuje při strávení asi 17 kilojaulů), ale tím její využitelnost pro tělo končí. Nepřináší žádné vitamíny či jiné důležité látky, ani nepomáhá k trávení. Místo toho ji bakterie v ústech přeměňují na agresivní kyselinu, která útočí na zubní sklovinu a přiměje tělo napumpovat do krve množství hormonu inzulinu. Ten má za úkol proměnit přebytečný cukr do podoby, v níž ji tělo může skladovat - vytváří glykogen, který se ukládá v játrech, a část cukru se pak uloží do tuků.

Jednoduchý cukr, jakým je právě sacharóza, by měl tvořit pouze minimální zlomek naší stravy. Zbytek by měl pocházet ze složených sacharidů, jaké jsou obsaženy například v těstovinách nebo bramborách. Zde je cukr navázán v dlouhých řetězcích a jeho trávení je náročnější než u těch jednoduchých. A to je pro naši životosprávu dobrá věc — energie z těchto potravin se uvolňuje postupně, tělo má její dostatečný a dlouhodobý přísun. Pokud si ale dáte energetickou bombu jednoduchých cukrů, tělo z nich dokáže najednou využít pouze zlomek a zbytek jednoduše uloží. Kromě toho má neustálé kolísání hladiny inzulinu negativní vliv na váš mozek, protože narušuje vnímání sytosti. Po masivní intervenci inzulinuhladina cukru v krvi výrazně klesne a mozek si zanedlouho vyžádá jeho doplnění. Máte opět hlad, aniž by tělo skutečně potřebovalo jíst.

Začíná to u dětí

Jak ze začarovaného kruhu ven? Odborníci věří, že cesta vede přes zdravou výživu, se kterou se musí začít už na základní škole. Právě školy ale někdy bývají kamenem úrazu, protože jsou pro potravinářský průmysl ideálním místem vhodným k propagaci. Nyní k nám z USA přichází trend, kdy se firmy zapojují do výuky o výživě ve školách. Samozřejmě ze něco málo pozitivního dětem ukážou, ale především jim jde o prodej vlastních výrobků. Ve školách dělají reklamní akce, připravují snídaně a tam nabízí své výrobky. Přitom se snaží dětem namluvit, že například kukuřičné lupínky pokryté vrstvou cukru jsou zdravé.

Množství výrobků, které najdete na pultech supermarketů a jež jsou určeny dětem, obsahuje ještě vyšší procento cukru než jídlo určené dospělým. Například Granko, instantní kakao, které už od roku 1979 nechybí snad v žádné domácnosti s dětmi, se skládá téměř výhradně z cukru. Jeho dospělácká varianta staví svoji tvář na tom, že je méně sladká. Nebo známá Kinder čokoláda, v jejíž reklamě se obvykle objevuje mléko a šťastné zdravé děti, se skládá z poloviny pouze z cukru. Stejně tak slogan Snickers Zažene hlad je dodnes hlavním reklamním prvkem značky. Pravda je taková, že po konzumaci tyčinky dostanete hlad ještě větší.

Falešná spása

Množství lidí se pod vlivem osvěty od cukru odvrací. Bohužel, obvykle vykročí špatným směrem - k umělým sladidlům. Dietní kola slazená aspartamem je například preferovaným druhem nápoje u lidí, kteří trpí obezitou a snaží se tak snížit svůj kalorický příjem. Pokusy ovšem ukázaly, že vysoká konzumace sladidel může být horší než efekty cukru. Studie sledovala dvě skupiny lidi. První pili nápoje slazené skutečným cukrem, druhá skupina umělými sladidly. Srovnání prokázalo, že lidé pijící umělé sladidlo přibrali na váze více. Proč? Je zde několik mechanismů a zatím není potvrzeno, který z nich funguje. S velkou pravděpodobností si ale mozek zvykl na sladkou chuť a očekává, že dostane svoji dávku energie. Pokud ne, popostrčí vás, abyste se dojedli později.

Největším problémem je ovšem jen velmi malá znalost účinků sladidel i mezi odborníky. Když vám výrobci tvrdí, že aditiva jsou otestovaná a používaná v malých dávkách, tak nelžou. Jenže když si vezmete svůj jídelníček a podíváte se na něj, zjistíte, že konzumujete stovky aditiv, jejichž vzájemné kombinace nikdy nikdo neověřoval. Možné řešení je pak používat přírodní sladidla jako Stevii sladkou, která je mnohokrát sladší než cukr a dodává nám minimum kalorií..

Odborníci jsou přesvědčeni, že cesta ven vede jedině přes vzdělávání. Jediný způsob, jak začít nějak zdravě žít, je začít přemýšlet a nenechat se strhnout reklamou. To je to, co se snažíme lidem předat. říka David Kukla.

Komentáře

Vložit komentář

Captcha kód
Zveřejněno 17.8.2013